Princip klimatizace

Klimatizační zařízení nejsou žádnou novinkou. V USA se klimatizace instalovala do budov už v prvním desetiletí 20. století a v Československu se poprvé objevila v roce 1932. Rychleji se rozšiřovala v USA, ale postupně se dostala do celé Evropy. Dnes už si pracovníci moderních kanceláří kdekoli na světě nedovedou představit, že by v létě klimatizace nefungovala. U nás proniká stále více i do soukromých objektů. Rozšiřování klimatizace v rodinných domech pomáhají tepelná čerpadla, která jsou založena na stejném principu. Odnímají teplo z jednoho prostoru a odevzdávají ho jinému médiu.

Základem klimatizace je kompresor, výparník a kondenzátor

Princip klimatizace umožňuje udržovat v bytech či průmyslových prostorách stejnou úroveň teploty. Klimatizační jednotka odebírá z venkovního prostoru vzduch, upravuje jeho teplotu a vlhkost a pomocí ventilátorů jej distribuuje v interiérech. Chladivo o nízkém tlaku a teplotě, které prochází výparníkem, se odpařuje a tím odebírá teplo z místnosti. V kompresoru je stlačováno, čímž se zvýší jeho teplota, poté prochází do kondenzátoru, kde kondenzuje na kapalinu a uvolňuje teplo. Kondenzátor je ochlazován vnějším vzduchem a pomáhá rozptýlit odpadní teplo. Celý proces klimatizace se neustále opakuje.

Klimatizace nejen chladí, ale i vzduch filtruje a upravuje jeho vlhkost

Klimatizace ale slouží nejenom k ochlazování vzduchu v interiérech při vysokých teplotách venkovního vzduchu. Moderní klimatizační jednotky vzduch filtrují od prachu a jedovatých látek, upravují jeho vlhkost na požadovanou hodnotu. Tím se stávají kompletním výrobcem vzduchu o stále stejné teplotě, vlhkosti a čistotě. Interiéry už nejsou odrazem venkovních podmínek, které mohly být ovlivněny jen omezeně, například častým větráním nebo prouděním vzduchu v horkých dnech. Pokud se princip klimatizace obrátí, vznikne tepelné čerpadlo, které interiér nechladí, ale naopak vytápí. Nezapomínejte také na pravidelné vyčištění klimatizace.